Matterhorn, Liongrat - retro (srpen 2012)
Název
Matterhorn, Liongrat - retro (srpen 2012)
Popis
Počasí outdooru už tolik nepřeje, venku je pošmourno, alb ve Startí galerii teď koncem roku už tolik nepřibývá, a proto jsem se rozhoupala, že přece jen do galerie vložím album s fotkami z přechodu Matterhornu oběma hřebeny, které mi běhají na screensaveru a vzbuzují velký ohlas. Pro pokochání a třeba i inspiraci na příští lezeckou sezónu. I přestože jsem nebyla ve druhé skupině, která přešla Matterhorn z JZ na SV, a ani nikdo jiný z našeho oddílu. Ale aktéři přechodu, „ogaři z Frydku“, jsou známé tváře, potkáváme se s nimi na plechovce a Eliassu, takže zase tak úplně cizí nejsou. Jejich auto vyrazilo směr Zermatt s třídenním náskokem před námi a stihli přejít z Trockenerstegu přes sedlo Theodullpass až k chatě Carell (2 dny), vylézt Liongratem na vrchol a sestoupit na bivak Solvay (1 den). Původně byli čtyři, dva Radimové, Igor a Míra, ale na chatě Abruzzi na začátku výstupu se k nim přidal ještě sólista Ivan, který byl připravený přejít Matterhorn úplně sám, sám si nesl veškerý proviant i matroš. Všech 5 podalo podle mě úctyhodný výkon, protože přechod Matterhornu „natěžko“ zase tak obvyklá túra není. Potkali jsme se 4. den jejich přechodu ráno u bivaku Solvay. Oni čekali, až se přežene vláček průvodců s klienty, aby mohli začít sestupovat na Hornlihutte, nás čekal pokus o vrchol (úspěšný pro ty, kteří se lépe poprali s nulovou aklimatizací). Bylo to vskutku radostné shledání, protože jsme si byli skoro jistí, že záchranný vrtulník, který jsme volali noc předtím čtyčce blikající SOS ze stěny, vozil do Zermattu právě je.
Teprve s fotkami z Liongratu je představa o tom, co obnáší obě klasické výstupové trasy na Matterhorn, kompletní. Říká se, že obtížnost Liongratu, který je ještě o dost strmější než Hornligrat, je devalvována fixními lany a řetězy, které z třetiny trasy dělají spíše ferratu než hodnotný lezecký výstup. Nevím, nemůžu soudit, nebyla jsem tam, ale z fotek to vypadá i s nimi na poctivé lezení. Vždyť Carrelovi to trvalo 7 let, než tudy našel cestu nahoru, musí to být těžké. Rozhodně si kluci stěžovali na časté bloudění a hodně morálová místa, ačkoli by prý trasa podle popisů na webu měla být mnohem jednoznačnější než bludiště na Hornligratu. A pro oba hřebeny platí, že čím výše, tím jsou strmější. Vrcholová pyramida je téměř svislé lezení ze strany Hornligratu, ovšem výlez na vrchol ze strany Liongratu končí převislým dřevěným žebříkem, který, jak vidno z fotek, snad ještě pamatuje Carrelovy doby. Míra prohlásil, že když ho uviděl, tak si pomyslel: „Pokud tu neumřu, tak budu žít do sta let, co horšího by se mi ještě kde mohlo stát?.“
Každopádně si pánové vyzkoušeli jak Carrelovu, tak Whymperovu cestu, a mohli porovnat obtížnosti, se kterými se museli poprat prvovýstupci. Ten fascinující příběh o boji o prvenství na vrcholu, ve kterém šlo ne o dny, ale o hodiny, a který bohužel skončil tak tragicky, většina z nás určitě zná. Když si představím, s jakým vybavením se před téměř 150 lety pokoušeli vyjít zcela neznámou cestou: těžká konopná lana, která se přetrhla se při každé příležitosti, cucala vlhkost a v mrazu tuhla na ledovou tyč; navázaní na konci do kšandiček, které při pádu dusily a lámaly žebra; oblečení, které se při navlhnutí měnilo na ledový krunýř; cepíny, mačky, karabiny a skoby železné, festovní a těžké, takže se velmi šetřilo na množství. Ale měli své sny a touhy a dokázali je realizovat i s tím mizerným matrošem, pokud u toho nezahynuli. Hluboký obdiv a respekt.
Období
Statistiky
- 86 fotek
- 0 se líbí
Nastavení
Fotoknihy z vašich fotek
Vyberte si z předchystaných knih pro Vás nebo vytvořte zcela novou.
Pexeso z vašich fotek
Stačí vybrat jen 32 fotek. Ostatní za Vás uděláme my.